Povídka pro Dodo

Poznámka: Tato povídka měla vzniknout na základě prohrané sázky s Dodo. Sázka se týkala toho, že v centru Brna jsou (míněno tuším léto 2006 či 2007) znaky všech městských částí. Dodo tvrdila, že Bystrc tam není (s ironickou poznámkou, že to není Brno). Tak jsem si vytiskl seznam všech městských částí, našel si k nim příslušné znaky a vyrazil jsem do centra (znaky byly na ulicích Česká, Běhounská, Masarykova a Kobližná). Postupně jsem si zaškrtával v deskách všechny znaky (mezitím se mě hned několik lidí ptalo co dělám a jestli jsem pověřen kontrolou od města :D ). Nakonec mi zůstala nezaškrtnutá skutečně jen a pouze Bystr.

Přišlo mi to divné a nechtěl jsem tak snadno prohrát sázku a tak jsem si skočil na magistrát, když už je taky v centru, tam mě odkázali na technické sítě Brno a tak jsem napsal mail:


Dobrý den,
dnes jsem procházel střed Brna kde na ulicích Česká, Běhounská, Kobližná a Masarykova jsou vyvěšeny znaky městský částí. Znaků jsem napočítal 28, ale městských částí je 29. Znak Bystrce jsem totiž nenašel. Zaujalo mě to a šel jsem se poptat na Magistrát zdali je to možné a jestli by to nebylo vhodné napravit. Na magistrátu mě odkázalí na Vás (Technické sítě Brno), že jste tuto výzdobu centra měli na starosti.
Chci se tedy zeptat, je vskutku možné že jediná městká část (Bystrc) v centru nemá svůj znak? A bylo by možné to nějak napravit?
Předem děkuji za odpověď.
Stanislav Pikula

Jako odpověď mi během pár hodin přišla odpověď:


Vážený pane Pikulo,
stejně jako ostatní městské části, byla MČ Brno - Bystrc v březnu 2006 naší společností korespondenčně požádána o poskytnutí znaku MČ za účelem jeho užití na předmětných plochách. Doposud jsme neobdrželi kladné stanovisko k jeho užití.
Z výše uvedeného vyplývá, že naše společnost nemůže přistoupit k nápravě stavu bez řádného souhlasu MČ Brno - Bystrc.
S pozdravem
Tomáš Číhal
vedoucí střediska obchodně-technických služeb
Technické sítě Brno, akciová společnost

Ještě jsem chtěl napsat mail do Bystrce, ale to už jsem nakonec neudělal a uznal jsem svoji prohru. Jako nejjednodušší mi přišlo zapsat jedno či lépe několik hraní dračího doupěte v povídku a tu Dodo odevzdat. Vzhledem k tomu, že jsem napsal jenom kousek a pak jsem se k tomu několik let nedostal, asi bude muset stačit pouze takováto "otevřená minipovídka", protože si následující události v přiběhu pamatuji jen velmi mlhavě a nemohu tedy příběh dokončit "dle skutečných událostí".

Kniha
Trpaslíci BaSaDuk a Glubin nevěřícně koukali na elfku Tai-tai prohlížející si knihu. Nešlo tak ani o to, že by statný válečník s obouruční sekerou a pyromanský alchymista neviděli ještě elfku číst, ale ta kniha měla dobré 2 sáhy na sáh!

Elfka v černé róbě opatrně otáčela těžkými listy knihy, která byla naložena na povozu. Když už oba trpaslíci začínali být nervózní, elfka knihu zavřela a k oběma trpaslíkům poznamenala "To by mělo být to pro co jsme sem jeli." "A co tam píšou?" zeptal se ihned vždy zvědavý Glubin. "Samé elfí rodokmeny" odsekla elfka a seskočila z povozu.

"Pojdmě pryč, na knihu civí každý kdo jde okolo," nadhodil BaSaDuk. Oba trpaslíci i elfka nasedli na povoz a vyrazili z přístavu kde zrovna knihu naložili směrem do hostince ve středu města. Když byl povoz s knihou bezpečně zaparkován ve stájích nadhodil Glubin "Jestli se o tu knihu bude někdo zajímat, měli bychom sehnat ještě někoho. Tři je dost málo na převoz takovéto věci." "No dobrá, tak ty počkej u knihy a my zkusíme někoho sehnat," odpověděla elfka. "Za hodinu zpět," dodala ještě.

Glubin se vyšplhal na povoz a ze zad si sundal baťoh, který při pohybu vydával zvuky jako celé železářství. Z objemného baťohu poté vytáhl past na medvědy a láskyplně ji začal čistit. Mezitím válečník BaSaDuk i kouzelnice Tai-tai zmizeli ve dveřích a mířily do blízkých hospod.

Po asi půlhodině se vrátila Tai-tai. Na Glubinův tázavý pohled odpověděla "Do půl hodiny tu bude elf s lukem." Glubin se při slově elf ušklíbl a raději se vrátil k péči o svou past.

Dvě směny nato dorazil BaSaDuk s trpaslíkem kterého představil jako Marduka. Marduk jako by BaSaDukovi z oka vypadl. Také velký těžký trpasličí baťoh, dlouhé vousy a hlavně respekt budící obouruční sekera.

Jen několik chvil poté dorazil vysoký šlachovitý elf s dlouhým lukem. "Ahoj, já jšem Hood." Trpaslíci měli co dělat aby nevybuchli smíchy když slyšeli jak šišlá a viděli jak při "Ahoj" směrem k Tai-tai ji celou poprskal.

"Tak když už jsme všichni," říkala chladně Tai-tai zatímco prskance utírala do rukávu. "Měli bychom se domluvit co teď." "A o-o-o-oco vlastně j-j-j-jde?" Vykoktal ze sebe Marduk. Tai-tai obrátila oči v sloup nad neschopností nových členů družiny normálně hovořit a stručně odpověděla "Tuhle knihu co tu máme na povozu potřebujeme bezpečně dopravit daleko na sever do elfí říše." Marduk trošku ztuhnut při výrazu "elfí říše", ale bylo vidět, že jeho odhodlání přidat se do družiny je silnější než rozčarování z představy všudepřítomných elfů.

"Již je po poledni, raději bych počkal na zítřek," navrhl Glubin. "U-u-určitě, potřebuju si ještě něco za-za-zařídit," podpořil ho Marduk. A tak po krátké debatě bylo rozhodnuto že na cestu se vyrazí další den brzy ráno. Jako hlídka u knihy si domluvili střídání trpaslíci. Většina družiny poté zmizela v hospodě. Tedy až na Marduka který zmizel někde v hlubinách města.

Další den ráno se celá družina sešla ve stájích u povozu a vyrazili z přístavního města Haspanon na sever. Po asi dvou hodinách cesty dorazily k vesnici Zvam. Místo očekávaného dopoledního vesnického ruchu ale nalezli naprosto prázdnou vesnici.

"Jakoby všichni z ničeho nic zmizeli," komentoval situaci Glubin. Než to dořekl, Hood vyrazil k jednomu blízkému domu a zmizel v něm. "Zrejmě se šel podívat jestli v něm nikdo není," kosntatovala Tai-tai a bez Hooda vyrazili na náměstí. Když ani na náměstí nikdo nebyl BaSaDuk a Marduk si to zamířili k několika honosnějším domkům.

Zamčené dveře nebyly pro jejich trpasličí ramena žádný problém. Glubin s Tai-tai jen koukali jak oba trpaslíci mizí každý v jiném domku za vyraženými dveřmi. I oni se však poté chvíli porozhlíželi po vesnici až se po několika směnách zase všichni sešli u povozu na náměstí.

"Ještě je tady špousta domů po kterých bych se rádpf porozhlédl," přesvědčoval ostatní Hood. "Měli bychom raději vyrazit dál, nelíbí se mi, že tady prostě nikdo není," kontroval Glubin a otíral se od prskanců. "Taky bych už raději šel," přidal se i BaSaDuk. "Tak dobše, půjdeme tedy dpfál," poprskal všechny Hood, čímž všechny popohnal k odchodu aby nemohl pokračovat prskání.

Povoz se tedy kodrcal po cestě dále na sever směrem k městu Nadmel. Necelé dvě hodiny uplynuly když v tom všichni na severu spozorovali mohutný sloup kouře.

"Nadmel určitě hoří!" Vykřikl Glubin. "T-t-t-tam bych se r-r-r-rád p-p-p-podíval," zamýšlel se nahlas Marduk. "To si snad děláš spfrandu ne? Š obrovškou knihou do hořícího měšta?" Uvedl na pravou míru všechny Hood. "A co chceš dělat jiného, jet snad s povozem tady přes ty pláně okolo?" Přidala se do debaty Tai-tai. "Tak pojedem dokud neuvidíme město a pak se podle situace rozhodnem," navrhl moudře Glubin.